Ignaz Reimann
Narodil se 27.12.1820 v často navštěvovaném poutním místě Albendorf, dnes známém pod jménem Vambeřice (Wambierzyce). Již od svých dětských let byl u malého Ignaze patrný talent k hudbě. V necelých osmi letech se začal učit hře na housle u svého otce, který byl kostelním hudebníkem a učil několik dalších chlapců. Velkého talentu si brzy všiml učitel a kantor Florian Nentwig a začal ho učit hře na varhany. V deseti letech zvládl umění varhanní pedálové hry tak, že zastupoval svého učitele k jeho spokojenosti ve hře na varhany v místním poutním kostele. Postupem času se naučil hrát na mnoho nástrojů, rozepisoval a opisoval notové party pro místní kostelní sbor a orchestr. Ve třinácti letech spolu se svým otcem často hrával na hospodách, aby se trochu vylepšila finanční situace jejich rodiny. Pomáhal svému otci rozepisovat a upravovat skladby pro potřeby světské hudby a při tom se učil harmonii a zároveň kompozici.
V letech 1838 – 1841 studoval na učitelském semináři v Breslau, dnešní Wroclawi, kde pod vedením místního katedrálního kapelníka Josefa Schnabela vykonával funkci vedoucího hudebního oddělení. Po skončení těchto studií odešel na místo pomocného učitele do Niederhannsdorfu u Kladska, kde působil dva roky.
Jeho hlavním působištěm se stalo městečko Rengersdorf, dnešní Krosnowice u Kladska, kam nastoupil v roce 1851 na místo učitele a zároveň ředitele kůru v místním kostele. Zde začala Reimannova plodná skladatelská epocha. Jeho skladby postupně získávaly velkou oblibu, hrály se v celém Slezku, Bavorsku, Rakousku a dokonce i v Americe. Velice populární byly i jeho skladby zde na Broumovsku. O tom, že měl Reimann blízký vztah k Broumovu, svědčí i jeho věnování jedné skladby bývalému starostovi M. Teuberovi. Ze všech stran dostával děkovné dopisy, které ho ještě více motivovaly k další kompoziční činnosti. Dokladem jeho obrovské tvůrčí síly je poměrně rozsáhlé dílo, které se dochovalo v dobových opisech a tiscích. Složil celkem 125 mší, 19 Requiem, 6 Te Deum, 117 Offertorií, 122 Graualií, 37 Litanií, 34 Salve Regina, 33 Alma Redemptoris, 14 Ave Regina, 7 kantát a mnoho dalších příležitostných skladeb určených pro kostelní využití. Kromě duchovní hudby zkomponoval několik overtur, symfonií, oratorií, pochodů a mnoho dalších skladeb pro běžnou potřebu. Celkový výčet jeho skladeb v současné době činí 800 a postupně se objevují další, které se dochovaly v rukopisech na různých místech v kostelních a soukromých archívech.
Reimann měl se svou ženou Cecílií dva syny a jednu dceru. Starší syn Heinrich byl významných hudebním vědcem, varhaníkem a skladatelem v Berlíně, mladší syn Franz se stal ředitelem kůru a učitelem ve slezském Striegau (Strzegom). Konec jeho života doprovázely zdravotní problémy. V roce 1884 dostal záchvat mrtvice, částečně ochrnul, měl problémy s chůzí a dýcháním a ztratil část sluchu. Z těchto důvodů požádal v témž roce o uvolnění ze služby. Druhý záchvat mrtvice již nepřežil, zemřel 17. července 1885 a byl pochován na místním hřbitově.
Ing. Vladimír Hrubý